Mediace se objevuje v poslední době v nabídce různých poradenských zařízení, nabízejí ji rovněž státní instituce, zejména manželským párům. Výjimkou není ani nabídka mediace konfliktů na pracovišti. Co to záhadné slovo vlastně znamená? Namísto teoretických definic, dovolte jeden příklad ze života.
O narativním přístupu k psychoterapii a supervizi hovoříme s MUDr. Olgou Kunertovou a Mgr. Barborou Hruškovou.
Když o sobě někdo řekne, že je či není v životě šťastný, většinou se za tím skrývají právě mezilidské vztahy. Ke spokojenosti v životě potřebujeme ještě spoustu dalších věcí, materiální zajištění, naplnění v práci, ale bez vztahů šťastní být nemůžeme.
Žijeme ve vztazích, potřebujeme druhé lidi, naši blízcí jsou zrcadlem naší sebehodnoty, dávají smysl našemu snažení, význam našim životním rolím. Tím, že vyprávíme naše zkušenosti druhým, tvoříme z nediferencovaných prožitků události, dáváme jim dějovou linii, některé zdůrazňujeme, jiné potlačujeme, čímž dáváme význam a ukazujeme v určitém světle i sami sebe. Možnost sdílení, z nás činí lidské bytosti a tak by se dalo říct, že teprve vztahy s druhými dávají našemu životu lidský rozměr.
„Má mě rád, nebo ne?“ Ptají se naši klienti často, jakoby šlo o něco, co můžeme buď prokázat, nebo vyvrátit jednou provždy. Neuvědomují si, že láska je aktivní činnost, že jde spíš o to, jak sami interpretují chování toho druhého a trápí se hodnocením, které mu ve svém příběhu sami dali. V zajetí představy o tom, že je to ten druhý, kdo by měl něco měnit, se vztah dostává do krize.
Schopnost komunikovat je specifická lidská dovednost, díky níž máme šanci sdílet naše zkušenosti s druhými lidmi, říct si o to, co potřebujeme, ale i vyjádřit svůj nesouhlas a taky hledat řešení, uspokojivější pohledy na situaci apod. Všichni komunikujeme a přesto se tak často stává, že si nerozumíme, že člověk, se kterým mluvíme, nepochopí, co jsme měli na mysli a odpovídá na něco jiného, nebo nám dokonce podsouvá něco, co jsme neřekli, úmysly, které jsme neměli apod… A pak ty následky!
Proč se zdravotníci bojí supervize? A potřebují ji vůbec?
Byl jednou jeden mlýn, a byl zvláštní tím, že ho mlynář nechal zbudovat v lese u protékajícího potoka. Mlynáři se ale nedařilo, to je také nápad, stavět mlýn v lese, opustila ho mlynářka, a tak po čase, když se zase jednou opil, nechal mlýn mlýnem a s lahví v ruce z lesa odešel.
Vítejte ve WordPressu. Toto je váš první příspěvek. Můžete ho upravit, nebo smazat a postupně pak začít s tvorbou vlastního webu.
